Co je to zodpovědné rodičovství?

22. 1. 2015 12:49
Rubrika: Nezařazené

 

Otázka, která se před sto lety nediskutovala, je dnes na pořadu dne, s velkým přispěním papeže Františka, jehož výroky obletují svět v nejfantastičtějších podobách a s komentáři skutečně netušených rozsahů.

 

Čeho se vlastně týká? Jen počtu dětí? Nebo i jejich načasování? Zdraví matky i potomků? Kam se již dnes posouváme? Do sfér pohlaví, fyziognomie, talentů?

Jestliže je nezodpovědné porodit deset dětí, z čehož na osm z nich nemám ani zbla prostředků, je stejně nezodpovědné otěhotnět při závažné chorobě, která se v těhotenství léčit nedá? A jak je to se zodpovědností rodit děti v odstupu jedenácti měsíců a upírat jim právo na dostatek mateřské pozornosti, o kterou se musí stále dělit s novými sourozenci? A stejně tak počít dítě s vědomím, že má statisticky 10 nebo 50% pravděpodobnost těžkého postižení? A jak zodpovědné se nám zdá počít dítě pohlaví ženského, když je teď právě tolik potřeba správných chlapů nejen do armády? A jak zodpovědné počít dítě modrooké a světlovlasé, když k nám míří islamisté, mezi kterými se toto dítě prostě neschová?

Je to absurdní? Co není dnes, může být zítra. Před sto lety také nebylo absurdní počít osm dětí a posunout se pod hranici životního minima. Dnes se zdá absurdní počít dítě s desetinovou pravděpodobností postižení, zítra se bude všem zdát naprosto absurdní počít ho vůbec, protože „svět se řítí ke svému konci“.

 

Medicína spěje kupředu tak mílovými kroky, že je není možno ani sledovat, natož dohonit. Ale kde je etika? Někde tam chudinka je, ohlížíme se dozadu do mračen prachu, které za sebou víří prchající medicína. Etika byla vždy spíš moudrým starcem, který kráčí s poutnickou holí krajinou a doufá, že na něj časem dojde. Medicína je jako bujný kůň, který hýří novými nápady, víří prach vědění a budí ze spánku užitečné poznání, jenž zachraňuje životy, jak se s oblibou a otřepaně říká. Občas se však splaší a potom není radno se k němu přibližovat, aby ty životy naopak nemařil, než ho zase někdo nezkrotí.

Ale co my, zmateni někde uprostřed cesty mezi etikou a medicínou? Kéž nám Pán dá na cestu dostatek průvodců osvícených Jeho Duchem, abychom si nemuseli hrát se svědomím na schovávanou...

Zobrazeno 3689×

Komentáře

Eliška88

Díky. Je to moc dobře napsané. Čím déle jsem rodičem, tím mám pocit větší a ano i tíživější zodpovědnosti. A to i v jejich počtu. Jak se správně rozhodnout? Jak vědět, že nejsem sobecký, ale opravdu je tohle náš konečný pocit aniž bychom mysleli pouze na sebe? Jak se postavit k náročnosti "jiného" života v naší společnosti? Jak dobře vychovat dítě, děti?
Líbí se mi, jak napsal Tob: ...Nikdy by se však neměla ztratit vědom, že žijeme ve svobodě Božích dětí.
Je potřeba mít úctu ke každému rodiči a jeho rozhodnutí o počtu dětí...

LudmilaLáz

Kdysi jsem podobnou otázku položila P. MUDr.Ladislavovi Kubíčkovi. Byl to takový můj „supervizor“ v mých profesionálních začátcích. Čekala jsem nějaký sáhodlouhý projev a on jen řekl: „Jsou ti lidi věřící? Tak ať se stále s důvěrou modlí Otče náš. Vždyť tam vždy říkají „ Buď vůle Tvá“. Pokud se žena má věnovat své profesi, pokud by manželé na další děti opravdu neměli sílu, v souladu s Boží vůlí je prostě mít nebudou. Pokud je ale Boží vůle, aby další děti měli, Bůh si je zavolá.“
Za těch více než 20 let poradenství to opravdu takto vnímám - je potřebné s důvěrou naslouchat Božímu hlasu.

Zobrazit 14 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio