Zaprodala jsem se…

1. 11. 2015 21:26
Rubrika: Nezařazené

 

...nejen sebe, ale i celou rodinu. Kyvadélko, virgule, černé kočky, homeopatika, tai-či a čarodějnictví hadra. Nikdy v životě mě nenapadlo, že se do toho vložím. Nikdy jsem si nemyslela, že tuto potupnou akci podpořím. Nikdy jsem netušila, že mě moje dítě dokáže přemluvit. Co jsem to jen vychovala, já nebohá???

Zaprodala jsem nás ohyzdné příšeře, která sedí na stole v pokoji a roztomile se usmívá. Má tvar dýně, barvu jako dýně a je to … dýně.

Hokaido, aby bylo jasno. A vyřezaná do něžného úsměvu, aby vypadala dobrácky a mírumilovně, jako český vodník nebo hloupý Honza. Aby se jí děti neděsily, až půjdou večer na kutě. Aby se usmívaly s ní. A aby to ukonejšilo moje svědomí. To především.

Aby bylo jasno - jsem si naprosto vědoma, že svátek všech svatých je úplně, ale úplně o něčem jiném. Že dýně je jakýsi výsměch těm sborům kolem nebeského trůnu. Rozšklebená jako čarodějnice pečená nad ohněm Mařenkou a Jeníčkem nepřipomíná ani svatou Terezii, ani svatého Václava a dokonce ani ty svaté, kteří byli jako mučedníci upáleni. Připomíná spíš brány pekelné. Fakt netuším, proč s tím Amerika doopravdy přišla. 

Před týdnem jsme s dětmi na vycházce několik dýní u dveří zahlédli. Venda se ptal, tak jsem vysvětlovala. A byla jsem dokonce svolná dýni koupit a vyřezat do ní nějaký pěkný barokní kříž, protože zástup všech svatých by se mi tam nevešel. A postavit ji do okna, aby svítil natruc všem okolo s tím, že my slavíme něco zcela jiného a ať se podívají do kalendáře.

Jenže… jenže jsem se nechala překecat. Přemluvit a umluvit. „Maminko, maminko – kichst! Kichst ceš, maminko!!!“ (Ne, není to překlep. Stejně jako „kepuč“, tvrdošíjně používaný místo slova „kečup“. Venda se prostě zamiloval do výrazu „ksicht“ a uznejte, že jinak se ta příšera nazvat nedá.) 

A tak jsem vyřezávala. Zuby neumím a moc se mi to hodilo. Místo nich jsem vyřezala pěknou hladkou pusinku. Svíčku jsme do dýně vložili zapálenou jen jednou, protože Venda to i přes mou snahu uzavřel: „Bojíš.“ A tak leží naše slavná dýně na stole nepovšimnuta. A já jsem vlastně ráda. 

Nevím, jak lze malým dětem vysvětlit ta skutečnost, že do dýně lze vyřezat křesťanský symbol nebo dokonce i obličej (usměvavý a bezzubý!) a můžeme to brát tak, že je to pěkné, jak to svítí a bliká, a nic jiného v tom nehledat, ale že okolí to tak nebere? Že okolí bere jakkoli vyřezanou dýni jako haloweenskou a podle toho se k ní i k nám chová? Uznávám, že kříž v dýni by taky nebyl z tohoto pohledu úplně košer 

Myslela jsem si, že budu tyhle importované svátky prostě ignorovat. Že si pojedeme dle svého českého křesťanského zvyku a na zbytek se prostě nebudeme ohlížet. A už jsem to porušila, bác ho. Co teprv, až budou děti ve školce, tam se to dýněmi, ale dokonce i čarodějnicemi a jinými hrůzyplnými symboly jen hemží. Musím se držet zuby nehty Krista a nenechat na sebe tyhle příšery působit. Co já vím, kde má Zlý duch všude své nohsledy.

A tak se můžu modlit nejen za své děti - všichni svatí a světice Boží, přimlouvejte se za nás a za sílu ke správné výchově!

 

 

Sdílet

Komentáře

Daliluh Hali: právě že to k tomu sloužit může, ale je to dosti náhražkový způsob vyrovnání se se smrtí - stejně tak nám k tomu mohou pomoci třeba drogy, užívání luxusu ve smyslu Carpe diem nebo víra v převtělování. Stejně tak můžeme říct, že trávení každé noci na diskotéce je dobrý způsob, jak se vyrovnat s tím ohromným množstvím volného času - ve skutečnosti to člověka oddaluje od nutnosti rozmyslet se, co se svým životem dělat.

Hali MarjánkaN: Jaký je prosím Váš názor(nebo i jiných diskutujících) na další pohanskou každoroční tradici tzv.pálení čarodějnic? Není to sice nyní aktuální, ale vytanulo mi to na mysl v souvislosti s předkřesťanskými svátky.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio