Nedávno jsem se rozčilovala kvůli tomu, že existuje šestinedělí. A že je to nespravedlivé. A že to nikdo nerespektuje. A že jsem chudinka. A že přece nejsem žádná chudinka. A že u nás nikdo není. A že k nám všichni courají. A že je vedro. A že se mi vztekají děti. A že malý pořád spí. A že vlastně moc nespí. A že…
Panna Maria měla taky šestinedělí. A zvládla ho s grácií, aniž by při tom spáchala nějaký hřích, byť jen hřích netrpělivosti. A přitom to měla ve všech směrech těžší než já. Posuďte:
- Do chlívka jí furt couraly nějaké návštěvy, na které musela být nadto milá. Naštěstí tenkrát ještě nebyly vynalezeny poporodní hormony ;-). A pořád to u nich vypadalo jako v chlívku.
- Neměla pro dítě postýlku s nebesy (ale zase jí stačilo vystrčit jesle před vrata a nebes mělo dítě plnou oblohu), neměla ani oblečky velikosti 50-56, kojící čaje s fenyklem, odsávačky, Sunary a nosící šátky; kdyby neměla dost mlíka, spasení lidstva by se nekonalo, protože by jeho nositel zahynul už v peřině.
- V noci se nevyspala nejen kvůli ječícímu Ježíškovi, ale i kvůli hlaholu andělských trub, nezvaným nočním návštěvníkům v podobě hulvátských pastýřů, kometě, která svítila do oken jako divá, aby natruc přilákala další lidi, a zápachu ustájeného dobytka, který jí snaživě dýchal na dítě u její hlavy.
- Nebylo vedro, ale zima, do bytu jim pořád táhlo a o poporodní hygieně, polní sprše a suchém záchodě si mohla nechat jen zdát (natož o tom splachovacím).
- Pár dní či hodin po porodu se musela tahat někam k ouřednímu šimlu a hlásit iniciály a další údaje své i jejího dítěte, nehledě na to, že novorozenec nebyl ještě nikde evidován, o rodném listě ani nemluvě, a jeho otec nebyl jeho otcem, což ke všemu muselo zůstat zatím v utajení, takže být to o dva tisíce let později, museli by falšovat doklady.
- Netušila, kdy a kam se vrtnou, zda jí doma sousedka nezapomíná zalívat kytky a zdali nebude mít Otec jejího syna zas nějaké náhlé a infarktové požadavky, posílané nadto zprostředkovaně přes archanděla (a samozřejmě, že měl – takové, že doma jí uschla všechna zeleň, protože na zalívání sousedka za ten drahný čas už rezignovala).
Musím si to častěji připomínat. Aneb jak říká můj manžel s povzdechem: „To je život…krásnej.“ :-) A je to tak.
Excelentné!
Ešte som ani nedočítala a už sa teda váľam smiechom: " .... noci se nevyspala.... i kvůli hlaholu andělských trub, nezvaným nočním návštěvníkům v podobě hulvátských pastýřů, kometě, která svítila do oken jako divá,..."
Práve prežívam a plne chápem. Ešteže tu nemáme tie trúby a komety.... A anjeli lietajú u nás tichučko....a krásne.
To je tak krásně napsané. Už se těším, jak budu prožívat druhé šestinedělí....:-).
Naštěstí ji Josef na tajno vzal na dovolenou k moři do Egypta, aby si odpočla.
:-) Díky maminkám za pochopení! ;-) A přeju oběma hodně sil do tohoto probíhajícího i nastávajícího období ;-).
A ten Egypt, to byl dobrej nápad - i když mně osobně by být Pannou Marií trochu namíchlo, že to nenapadlo přímo Josefa, ale že mu to nakukal opět anděl. ;-)
https://www.youtube.com/watch?v=s7IBbMdDF5Q
:-) Též díky za povzbuzení - po dnešním dopoledni tak potřebné. Jelikož Vašula zuřil od té doby, co vstal, a přestal, až když jsem ho pracně už po desáté uspala :-))) A to se nemůžu vymluvit ani na poporodní hormony, ani na smrad z dobytka (jedině tak z kocoura), ani na suchý záchod :-))
Na Vaši obranu je ale nutno podotknout, že Panna Maria neměla ještě jeden dvouletý přírůstek:-). Já jsem tedy první šestinedělí (s druhým zatím nemám zkušenosti) prožívala skoro jakoby nebylo...
@terre-eau: Vzpomněla jsem si, jak mi otec ve zpovědi (krátce po Ondrově narození) poradil, abych se pomodlila k andělů strážnému, kdykoliv dávám miminko spát. Fungovalo báječně, hlavně u mě:-).
Na jedné pouti jsme navštívili jakýsi klášter v Rakousku a tam jsem si všimla sochy Panny Marie s Ježíškem v náruší. Překvapilo mě, že se usmívala! (většinou má na sochách a obrazech takový nějaký nepřítomný pohled kamsi, bez úsměvu...) Když jsem na to upozornila jednu známou (mámu dvou už odrostlých děvčat), odpověděla: "Bodej by se neusmívala, když má je jedno (dítě)!" :-)
Maminkám - šestinedělkám (současným i budoucím) držím pěsti!
Jéje, já jsem se nasmála, když jsem to četla :-D Musím si to přečíst, až zas budu v šestinedělí... Uvědomím si, že jsem na tom vlastně dobře :-D
U nás je nyní velmi oblíbená věta: "Jó, děti... to je radost." :-D
ještěže Panna Maria nemusela rodit císařským řezem, to bych ji opravdu nepřála
Ohľadne detí môj muž za 2 roky dospel k tomuto: "Zítra má mládě číslo jedna druhé narozeniny a já konečne pochopil v cem tkví to neopakovatelné štestí rodičovství.... ten pocit, když se člověku podaří oba dva ty krakeny uspat a přitom ješte zustat na nohou je proste nenahraditelny..."
@terre-eau Krakeny :-D Vyborne, ze pozdravujem manzela, zlepsil mi naladu pri uspavani nasej malej chobotnice :-D
Obávám se, že v adrenalinovém nadělení (zejména útěk do Egypta) neměla na rostlinstvo, zda je sousedka nezapomíná zalít, ani pomyšlení...
Krásně napsané! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.