Matka Boží a její šestinedělí

25. 8. 2015 22:30
Rubrika: Nezařazené

 

Nedávno jsem se rozčilovala kvůli tomu, že existuje šestinedělí. A že je to nespravedlivé. A že to nikdo nerespektuje. A že jsem chudinka. A že přece nejsem žádná chudinka. A že u nás nikdo není. A že k nám všichni courají. A že je vedro. A že se mi vztekají děti. A že malý pořád spí. A že vlastně moc nespí. A že…

Panna Maria měla taky šestinedělí. A zvládla ho s grácií, aniž by při tom spáchala nějaký hřích, byť jen hřích netrpělivosti. A přitom to měla ve všech směrech těžší než já. Posuďte:

 

-         Do chlívka jí furt couraly nějaké návštěvy, na které musela být nadto milá. Naštěstí tenkrát ještě nebyly vynalezeny poporodní hormony ;-). A pořád to u nich vypadalo jako v chlívku.

-         Neměla pro dítě postýlku s nebesy (ale zase jí stačilo vystrčit jesle před vrata a nebes mělo dítě plnou oblohu), neměla ani oblečky velikosti 50-56, kojící čaje s fenyklem, odsávačky, Sunary a nosící šátky; kdyby neměla dost mlíka, spasení lidstva by se nekonalo, protože by jeho nositel zahynul už v peřině.

-         V noci se nevyspala nejen kvůli ječícímu Ježíškovi, ale i kvůli hlaholu andělských trub, nezvaným nočním návštěvníkům v podobě hulvátských pastýřů, kometě, která svítila do oken jako divá, aby natruc přilákala další lidi, a zápachu ustájeného dobytka, který jí snaživě dýchal na dítě u její hlavy.

-         Nebylo vedro, ale zima, do bytu jim pořád táhlo a o poporodní hygieně, polní sprše a suchém záchodě si mohla nechat jen zdát (natož o tom splachovacím).

-         Pár dní či hodin po porodu se musela tahat někam k ouřednímu šimlu a hlásit iniciály a další údaje své i jejího dítěte, nehledě na to, že novorozenec nebyl ještě nikde evidován, o rodném listě ani nemluvě, a jeho otec nebyl jeho otcem, což ke všemu muselo zůstat zatím v utajení, takže být to o dva tisíce let později, museli by falšovat doklady.

-         Netušila, kdy a kam se vrtnou, zda jí doma sousedka nezapomíná zalívat kytky a zdali nebude mít Otec jejího syna zas nějaké náhlé a infarktové požadavky, posílané nadto zprostředkovaně přes archanděla (a samozřejmě, že měl – takové, že doma jí uschla všechna zeleň, protože na zalívání sousedka za ten drahný čas už rezignovala).

 

Musím si to častěji připomínat. Aneb jak říká můj manžel s povzdechem: „To je život…krásnej.“ :-) A je to tak.

 

 

 

Sdílet

Komentáře

PetraO Obávám se, že v adrenalinovém nadělení (zejména útěk do Egypta) neměla na rostlinstvo, zda je sousedka nezapomíná zalít, ani pomyšlení...

makie Krásně napsané! :)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio