Nebeské kostky

Včera večer v posteli po modlitbě začal Venoušek rozebírat dosti teologické skutečnosti. Bylo to nejspíš proto, že se mu nechtělo spát a myslím, že ví, že v těchto záležitostech ho nebudu odbývat, aby už dal konečně pokoj a zavřel oči ;-). Mám však i jisté podezření, že na něj má vliv tatínek, jehož uspávací pohádky začínají celkem nevinně a končí hluboce duchovně-teologickými myšlenkami. U těchto pohádek se totiž nádherně usíná, a ať se na mě teologové nezlobí, nic jiného se při nich ani dělat nedá. Moje pohádky Vendu nikdy neuspí, mě v nich vždycky doplňuje a pravidelně mě v jejich průběhu budí.

No a včera začal Venda řešit to, že „když ho má teda Pán Bůh tak rád, tak že Venda umře a půjde k Němu do nebe. Zítra nebo v sobotu. Půjde tam s ním máma, protože jsme doma pořád sami, protože táta nemá pořád čas, pořád se učí na Palackého. Pán Ježíš že má nové kostky, se kterýma si bude s Vendou hrát.“

A dnes při procházce, když jsme se vyhýbali na úzké cestě kamionu, jsem poznamenala, že musíme jít ke kraji, jinak by nás mohl ten kamion přejet. A Venda na to, „že by umřel a šel za tím Pánem Bohem, přece“.

Lehce mě zamrazilo, protože slyšet, jak dítě mluví s jistotou o své zítřejší či sobotní smrti (připomínám, že neumí dny v týdnu a že jen náhodou měla být pozítří sobota; navíc si nebe představoval jako bezva návštěvu u Pána Ježíše s návratem domů k večeři), není moc příjemné.

Ale spíš jsem se musela zamyslet nad tím, jaké představy mají děti o Bohu Otci a jeho Synu. Nejprve mě napadlo, že to je skutečně dětinské, myslet si, že si s ním bude Pán Ježíš hrát v nebi s novými kostkami a že je Vendovi půjčí. Ale pak jsem si řekla, proč ne. Co my víme o nebi... „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo…“

Co my víme, jak tam budou děti svůj posmrtný život prožívat. Proč by si tam nemohl Pán Ježíš s nimi opravdu hrát. A co my víme, zda naše dospělácké představy o nebi nezní Bohu ještě víc nepatřičně, než někdy dětské představy nám. Možná jsou ty děti představě o nebi dokonce blíž než my.

A měli bychom se od nich učit čiré radosti z toho, že je má Pán Bůh tolik rád a že se na ně v nebi těší. Nechme stranou to, že si neuvědomují okolnosti. Protože v nebi to teprve bude paráda. S kamarádem Pánem Ježíšem, novými kostkami a novým životem.