Čeho všeho bychom dosáhli…

…kdybychom se alespoň z malého zlomku svých schopností a chtění odevzdali do Božích rukou? A jakých zázraků bychom byli schopni, kdybychom se mu dokázali odevzdat cele, úplně?

V tomto týdnu jsem musela jet jedno dopoledne k manželově mamince. Vyvrbilo se to nečekaně, náhle. A musela jsem jet autem. Autem přes půl Brna, s dítětem v autosedačce za zády, a vůbec. Hrůza byť jen pomyslet, i když se to nekonalo ve špičce (ještě něco k tomu!).

Moje řidičské schopnosti se za léta pobytu v Brně minimalizovaly; pokud někdy auto řídím, tak jen tehdy, když dítě spí a manžel sedí vzadu, což je odhadem 1x za 1-2 měsíce. A to ještě ne přes Brno, ale po silnicích 2., maximálně 1. třídy. To si dokážu i užívat, když je příznivá konstelace asi tak dvaceti faktorů. V Brně se hrozím všeho, bojím se přejíždět z pruhu do pruhu, vždy bych nejradši všechna auta pustila před sebe a až by v okruhu pěti kilometrů nikdo nebyl, potom bych si možná přes čáru troufla. Řídit jsem se učila za krásných letních dnů, kdy mě kupodivu nezastihla ani jedna námraza a sněžení, a dokonce ani nezapršelo. Stěrače jsem tedy uměla pouštět jen teoreticky a moje první zima na silnici byla pro mě jako Jiříkovo vidění. Učila jsem se jezdit v Náchodě a v okolí, kde byly toho času 3 semafory, kruhový objezd veškerý žádný a tramvaje jsem v učebnici přeskakovala jako něco, co asi někde existuje, ale mě se to nikdy týkat nebude. Cha!

Do auta jsem tudíž nasedala s tím, že pokud se něco nestane, budou noviny dalšího rána plnit titulky – „Vražda z nedbalosti - smrt batolete“ – a to ještě v lepším případě, pokud totiž nezemřeme oba. Svěřila jsem cestu pod ochranu našich patronů a modlila se s vědomím, že to dokážu jen s pomocí Boží, sama určitě ne. Modlila jsem se jako netrénovaný sportovec, který se chystá přejít propast po laně bez jištění.

A dojeli jsme dobře…

Bože, prosím, dej mi víc důvěry v Tebe. Dej, ať se Ti dokážu denně odevzdávat naplno s vědomím, že mé malé schopnosti umíš rozmnožit tisícinásobně. Ať se nedívám po náročných úkolech dopředu s tím, že to nedokážu, ale ať se svěřím pod Tvou ochranu s pevnou vírou, že s Tebou zvládnu vše, cos pro mě přichystal. Díky za to, že mě tak laskavě vychováváš.