Vděčnost za Boží a kněžskou péči

Dnes jsem na Proglasu slyšela myšlenku na den, která mě velmi oslovila. Bohužel jsem se při vaření nesoustředila na to, kdo ji pronesl, ale pravilo se v ní v kostce, že je potřeba být vděční za kněze, vážit si jejich stavu a práce. A to, že má naše církev málo kněží, je možná způsobeno zřídkavým vyprávěním farářů o krásách tohoto stavu. A že kněžství je nesmírně důležité poslání, protože nebude-li kněží, nebude ani eucharistie, a bez eucharistické posily nebudou lidé schopni smysluplného a dobrého života.

Velmi se mi to líbilo. Vím, že někteří faráři lidem nemusí vyhovovat, ale určité úcty by měl dozajista požívat každý kněz, už proto, že je zástupcem a zprostředkovatelem fyzické přítomnosti Krista na zemi.

V naší farnosti máme už rok tři nové kněze a jsme za ně Pánu velmi vděčni. Farní společenství před jejich příchodem dosti skomíralo, ba přímo vymíralo, ale teď se směle probouzí k životu. Pod novým vedením raší a rozkvétá, lidé všeho věku se (pomalu ale jistě) naplňují novým nadšením, snaží se pořádat akce a účastnit se jich, přispívat do zpravodaje.

Ale co je důležité: kněží se účastní všech programů - pokud nemají jiné závazky - s lidmi. Na koncertě sedí skromně na židlích mezi posluchači. S mládeží si byli zahrát bowling. Na farním táboráku svorně opékají špekáčky. Pouti na Svatou horu u Křižanova, kterou pořádala farnost, se účastnili celý den, pěšky, i když jim zdraví třeba tak moc neslouží. Jsem si jistá, že to je důležitý klíč k celému úspěchu - že mají zájem o všechny lidi. A nejlépe se jim podaří ztuhlou farnost rozhýbat, když se budou farního života účastnit také. 

Ale pokračujme: Ve zpovědnici kněží sedí pravidelně a přesně půl hodiny přede mší (i před ranní mší, od půl šesté, slovy půl šesté ráno, do šesti!) a pak vždy po takovou část mše, dokud jim na dveře buší kajícníci (a ještě chvíli navrch, kdyby se někdo rozhoupal později). Jejich zpovědi mají punc snahy ne jen vyzpovídat, ale i poradit, popovídat si o starostech (balzám na duši pro Češku, jenž se přesadila i s kořeny na Moravu - v Čechách se ve zpovědnici debatuje, na Moravě je každý zvědavý jen na hříchy - viz. pojednání Marka O.Váchy v knize Probouzení). Nikdy nezapomenou podat ruku, nikdy nezapomenou pochválit i sebemenší snahu (manželovi například pokaždé děkují za varhanní doprovod mše). Jejich skromnost mě až zahanbuje. V kázání je vidět hloubka jejich duchovního života, přesně uhodí hřebík na hlavičku a vytáhnou z liturgických čtení to podstatné a praktické pro každodenní život (a dá se to zapamatovat! ;-)). Od jisté doby nechodím se synem při kázání ven, pokud vyloženě nedělá z kostela kůlničku na dříví – promluva je pro mě příliš cenná.

Chtěla bych naším kněžím moc a moc poděkovat. Velmi si jich vážím a moc jim přeju, aby se jim u nás líbilo a aby ve svém náročném poslání vytrvali až do konce. Víc takových kněží na nás, nezbedné věřící, na které nic jiného neplatí. Jsou dobrým vzorem pro mládež mužského pohlaví, že kněžství se dá vykonávat s Boží pomocí svatě a krásně.