Umění přijmout vlastní rozhodnutí

Nerada se k čemukoliv rozhoduji. Neumím to, mám vždycky pocit, že jsem si měla vybrat to druhé, prostě všechno špatně. Můj manžel už říká - neboj, ať si vybereš cokoliv, vždycky to bude špatně (rozuměj: vždycky budeš mít pocit, že je to špatně), takže si vyber cokoliv a můžeš mít čisté svědomí. Modlívám se k Duchu svatému, aby mi dal dar poznání, abych se dokázala vždycky rozhodnout správně. Prostě udělat to, co po mně žádá Bůh.

V těchto dnech probíhá v Brně Katolická charismatická konference, což je něco jako – jak to trefně vyjádřila moje kamarádka – takové setkání mládeže pro dospělé. Zúčastnila jsem se sice jen zlomku programu, ale i díky tomu zlomku mi Duch svatý, který na konferenci stoprocentně vane, pootevřel oči.

Není to pýcha, myslet si, že mi má Pán zjevovat každou maličkost? Co kdybych se začala modlit za to, abych

dokázala přijmout svoje vlastní rozhodnutí?

Zní to absurdně, ale bohužel je to mojí povaze vlastní. Naučit se přijímat s radostí svoje vlastní rozhodnutí a děkovat Pánu, že mi dal rozum k užívání a svobodnou vůli k rozhodování. Protože k čemu jinému bychom dar rozumu dostali, než abychom ho mohli hojně uplatňovat? Před lety mě na jakýchsi rekolekcích oslovilo, co vyprávěl jeden výborný kněz. Že Pán se jistě těší s námi a říká - podívej, tolik možností jsem ti dal. Co by se ti nejvíc líbilo? Vyber si! Dal jsem ti i dary k tomu, abys to, co se ti líbí, zvládla a pěkně si to prožila. Požehnám ti, jen si vyber. - Je to takový švédský stůl.

A tak si z toho příště zkusím udělat potěšení (jako při výběru jídla z toho švédského stolu). Ne brát to jako tragédii – do háje, už zase se musím rozhodnout, do prčic, co jen budu dělat? Pane, pomoc! Duchu, honem, zavaň, sestup, nakopni! (To zavání degradací Ducha na pouhého hej nebo počkej.) Ale spíš: hurá, zase možnost pohrát si s vývojem situace! Tak – co kdybych dnes zkusila třeba… tohle? Pane, to bude překvápko, jestli to vyjde! Díky, že mi dáváš tolik možností!

Ano – díky, Pane, že nám dáváš tolik darů, možností, i ten rozum, který je k tomu ke všemu potřeba. A že se občas rozhodneme opravdu objektivně špatně? Nevadí – nebyl v tom zlý úmysl a Pán dokáže všechno špatné nakonec v dobré obrátit. A to nejdůležitější - Jeho lásku tím neztrácíme a o nic jiného by nám na světě nemělo jít víc, než o Něj.